Kopřivnicko
19:04
Další nepracovní neděle = nedělní výlet. Hrubou osnovu nedělního výletu jsem navrhla během sobotního maratónu 11 hodin přednášek v kuse. Musela jsem se trochu odreagovat, abych nezblba. Nejvíce vyhovující mi přišla poměrně blízká destinace Kopřivnicka, kde se dá sehnat velká spousta vizitek. V plánu bylo navštívení Kopřivnice (muzeum Tatra, Lašské muzeum, Muzeum Fojství, Váňův kámen), Štramberka (Hrad Štramberk, jeskyně Šipka) a dále Starý jičín, Nový jičín a zámek v Kuníně.
První zastávka byla v kopřivnickém muzeu Tatra. Já jsem muzeum navštívila už třikrát, ale jelikož v něm Mija nebyla ani jednou, nenechala jsem si ujít prohlídku ani počtvrté. Spousta exponátů utkvěla v mých vzpomínkách dodnes. V podstatě se za ty roky v muzeu nic nezměnilo. Návštěvníky mohou okouzlit nejrůznější ocenění, návrhy, motory, bryčky, stará auta - závodní, hasičská, vojenská dále pár letadel a mě vždy uchvátí hlavně velké závodní tatrovky, které objely téměř celý svět. Nemohu opomenout vzpomínkovou výstavu Emila a Dany Zátopkových, kteří pobývali v Kopřivnici. (Všechny fotografie z výletu zde)
Z muzea jsme šly na informace, kde nám milý chlapec prodal turistické vizitky a daroval mapu Kopřivnice. Podivným překvapením byl muž, který přišel na informace využít připojení k internetu a se sluchátky v uších neustále něco sprostě mluvil - střídavě k nám a střídavě sám k sobě. Podle mapy jsme došly k Lašskému muzeu. Cesta od informací trvala asi 5 minut pomalé chůze. V muzeu jsme obdržely průvodcovské papíry, bylo nám vysvětleno kudy jít a zbytek už byl jen na nás. Mě v prve řadě uchvátila obrovská zdobená kamna a nádherné tapety v místnosti. Mija se v prve řadě zašklebila nad průvodcovskými papíry, které podivně zapáchaly a odmítla je nést v rukou. Když se jich zbavila, tak stejně jako já obdivovala zdobená kamna a překrásné tapety. V první místnosti bylo k vidění staré zdobené nádobí. Místnost druhá a třetí pak patřila malíři Zdeňkovi Burianovi a jeho oblíbenému pravěku. V prvním patře pak měly své místo porcelánové exponáty a v podkrovním ateliéru byla výstava fotografií. Malou chvíli jsme odpočívaly na pohodlných křeslech ve věži muzea, ale po uvědomění, že máme ještě spoustu plánů před sebou jsme se ihned zvedly a pokračovaly dále.
Vrátily jsme se zpět k autu, které parkovalo u muzea Tatra a přejely jsme k Muzeu Fojství, které se nachází v nejstarší dochované budově v Kopřivnici. V muzeu byly informace o celkové historii města Kopřivnice, o hradu Šostýn - jeho nákresy, 3D model, historické obrazy atd. Dále jsme se dostaly do místnosti, která měla svým starým vybavením navodit původní atmosféru domu. V prvním patře naši pozornost získala výstava Krysáků, v níž jsme se dozvěděly vše od počátečního nápadu (vznikl při cestě vlakem) až po realizaci animovaného večerníčku. Naše prohlídka končila ve stodole na dvoře, kde odpočívaly staré elegantní bryčky.
Další zastávka byla v nedalekém městě Štramberk, kde jsme se přes prvotní potíže s parkováním šly podívat do jeskyně Šipka. Před devíti lety jsem zde pořídila fotografii Trúby a chtěla jsem udělat "tu samou". Bohužel kvůli velké mlze nebyla věž vidět, ale úkol jsem splnila. Kvůli mlze nemělo cenu jít nahoru na věž, ale nenechaly jsme si ujít pohled na krásné náměstí a po vyjití nespočtu schodů k věži pohled na půlku věže (zbytek byl v mlze). V útrobách pokladny jsme koupily turistické vizitky a přemýšlely co bude dál.
Jelikož bylo tak akorát hodin na to, abychom stihly poslední prohlídku zámku v Kuníně, odložily jsme dosavadní plán a spěchaly jsme zpět k autu. GPS nás ujistila, že bychom za cca 23 minut měly být na místě. Znamenalo to tedy, že bychom prohlídku měly tak tak stihnout. První pochyby přišly, když nás GPS zavedla na téměř polní cestu, po které jsme měly pokračovat cca 700m. Když jsme podjížděly pod mostem se silnicí a GPS hlásila, že za 100 metrů máme odbočit prudce doprava, něco mi na tom nehrálo.
Tento pohled nám zabil poslední naděje na to že prohlídku zámku v Kuníně stihneme. Zbývalo tedy již poněkolikáté změnit plán. Vrátily jsme se zpět do Kopřivnice a těšily se na zříceninu hradu Šostýn. Mrkly jsme na mapu a vyšly jsme směr vzhůru do kopce. Po pár set metrech jsme se ujistily od kolemjdoucí paní že jdeme správně. Po pár minutách nás nohy dovedly k rybníku, který byl prvním záchytným bodem. Od rybníka vedly 3 špatně značené cesty, tak jsme si intuitivně vybraly jednu z nich. Po pár desítek metrů se před námi objevil rozcestník ( ← Šostýn 300 m). Bezva. Pokračovaly jsme cestou dolů do lesa. Cesta ovšem ne a ne vést směrem doleva. Naše boty byly více a více zablácené, jako bychom proběhly oranicí. O to méně nás potěšilo, když jsme v dáli před námi uviděly kopřivnické koupaliště, odkud náš malý výšlap začínal. Hm, asi jsme to přešly. Takže zpět k rozcestníku prudce do kopce po blátivé a kluzké cestě. Tentokrát jsme zkusily jít opravdu doleva a né rovně, jako předtím. Se zbylou svačinou jsme se podělily s rybičkami a pokračovaly jsme lesem až jsme opravdu našly nějaké haldy kamení. Proskákaly jsme celou zříceninu jak kamzíci, zasmály jsme se nad vzniklou situací a znavené se odporoučely zpět k autu. Kvůli vyčerpanosti a vysokému počtu hodin jsme se rozhodly, že pro dnešek výlet ukončíme a Starý jičín, Nový jičín a zámek v Kuníně necháme na příště. Všechny fotografie z výletu zde.
0 komentářů