Hradec nad Moravicí
18:06
Páteční státní svátek jsem opět využila k cestování. Mým cílem byl Hradec nad Moravicí, respektive úžasný Červený zámek v tomto městě, pro který mám obrovskou slabost a je mou srdeční záležitostí. Nynější návštěva Hradce nebyla moje první. Hradec jsem navštívila již před dvěma lety a to dokonce 2x. Jednou na jaře a podruhé na konci léta.
Ranní počasí nebylo zrovna ideální a vysoká oblačnost s mlhou mi dělaly mírné starosti. Svůj výlet jsem totiž pořádala nejen kvůli turistickým vizitkám, ale hlavně kvůli fotografiím, které jsem měla v plánu pořídit. Červený zámek obrostlý břečťanem a podzimní barvy krajiny k sobě prostě dokonale patří. Samotná jízda autem byla díky podzimnímu panorámatu úchvatným zážitkem. Po cestě do Hradce jsem chtěla navštívit i Fulnek a Odry, ale jakmile se vyčasilo, první zastávkou byl až samotný Hradec. Jelikož jsem chtěla projít pouze areál kolem zámků a nikoliv navštívit samotné interiéry, ani mě nenapadlo si kupovat vstupenku. Lístek na parkování jsem taky oželela - je přece státní svátek.
První půl hodinu po průchodu do areálu jsem jen zírala, kochala se a nasávala kouzelnou atmosféru, přičemž jsem mačkala spoušť kde se dalo. Poté jsem se zámeckou zahradou vydala k Bezručově vyhlídce. Ve skutečnosti jsem nechala své nohy jít kam chtějí a dovedly mě až k Bezručově vyhlídce, o které jsem neměla nejmenší tušení, že vůbec existuje. Při procházce jsem fotila nádherně zabarvené stromy, přičemž jsem uslyšela praskání větví. Mé oči směřovaly vzhůru k nebi a spatřily velkou větev, která se při poryvu větru ulomila z koruny vysokého stromu a padala dolů. Dopadla necelé tři metry ode mě. Ani jsem se nehnula.
Bezručova vyhlídka byla plná svačících lidí. Výhled byl kvůli oparu v dáli omezený, alespoň na zámky jsem dohlédla. Po cestě zpět k zámkům se začalo kazit počasí. Zamířila jsem rovnou k pokladně pro turistické vizitky. Z plakátu u pokladny jsem se dozvěděla, že i samotný vstup do areálu je zpoplatněn. Hm, co už. Paní na pokladně mi oznámila, že turistické vizitky nevedou. No bezva. Můj žaludek si vyžádal pauzu na jídlo, tak jsem šla do auta poobědvat těstovinový salát. A ejhle! Přímo před nosem obchod se suvenýry. Sotva jsem dožvýkala, už jsem si do auta nesla spokojeně čtyři vizitky. Napadlo mě, že se můžu jít podívat i do města, ale asi po 200 metrech co jsem se vzdálila od auta jeli směrem k parkovišti policisté. Vzhledem k nekoupenému parkovacímu lístku byl ihned výlet do města odložen a pelášila jsem zpět k autu.
Z Hradce jsem vyrazila do nedaleké Opavy. GPS nevedu, takže chvíli trvalo než jsme se s Puntíkem dostali tam kam jsme chtěli, ale nakonec jsme to zvládli aspoň tak, abychom věděli, kde vlastně jsme. Měla jsem namířeno na informace, abych si mohla zakoupit jak jinak než turistické vizitky a to z míst, kde jsem byla již dříve. Po cestě mě však zastavila obrovská budova Slezského zemského muzea. Hm, zkusím to. A dobře jsem udělala. V muzeu byla expozice spolkového života ve Slezsku, dále výstava na počest Karla Černohorského, výstava k 25. výročí Slezské univerzity v Opavě, velmi zajímavá a poučná přírodovědecká expozice a mnoho dalšího, z čeho šly oči kolem. Při východu z muzea mi bylo sděleno, že na informacích v Opavě mají stejně zavřeno, takže mi ušetřili 2 km zbytečné chůze.
Nyní zbývala už jen jedna plánovaná koupě vizitky a to ze zámku Kravaře, který jsem navštívila během exkurze na střední škole před dvěma lety. Když jsem přišla před zámek a uviděla obrovská vrata zamčená na pěti místech, něco mi řeklo že to opět neklapne. Taky že neklaplo. Tímto jsem výlet oficiálně ukončila a s Puntíkem jsme se vydali na cestu zpět k domovu. Všechny fotografie z výletu zde.
0 komentářů