věznice Mírov, Loštické tvarůžky, hrad Bouzov
18:39
I přes náročnost předchozího dne a noci jsme s Mijuškou vyrazily na nedělní výlet. Hlavním důvodem výletu byla návštěva dědečka, který pobýval na chatě v Šumperku. Po nespočtu klikatých cest můj žaludek po hodině cesty velmi uvítal, že jsme dorazily k prvnímu cíli. Děda nám ukázal co všechno si na chatě vybudoval a jaké změny plánuje do budoucna. Pohostil nás švestkami (Mija mě bombardovla peckami) a samozřejmě nás pozval na teplý čaj, u kterého jsme se zapovídali. Jelikož nás hnal čas musely jsme povídání utnout a vypravit se zase o kus dál. Kam, to jsme zatím ještě nevěděly. Po chvíli přemýšlení co se v dané lokalitě nachází za památky či jiné zajímavosti jsme se dohodly, že se pojedeme podívat na věznici Mírov, poté do Loštic a nakonec na hrad Bouzov.
Při příjezdu do Mírova se uprostřed vesnice tyčila do výšky nádherná hradní věž, ke které jsme přijely co nejblíže. Pěšky jsme se moc daleko ovšem nedostaly kvůli cedulkám se zákazem vstupu a kvůli ostnatému drátu. Radost mi zkazily i cedulky se zákazem fotografování. Naštěstí jsme zapojily mozkové závity a vrátily se kus zpět po cestě a vesnicí jsme se dostaly až na protější kopec, ze kterého bylo na věznici Mírov vidět lépe. Na vsi tzv. zdechl pes a ani jsme nepotkaly žádného uprchlého vězně, takže jsme se museli spokojit s "pouhým" pohledem na věznici a pokračovaly jsme dále ve výletování. (Všechny fotografie zde)
Od návštěvy Loštic jsme nečekaly vůbec nic a jely jsme tam pouze s informací že tam se dělají tvarůžky. O to větší překvapení pro nás bylo, že na náměstí měla otevřeno podniková prodejna, do které jsme okamžitě vlezly. Další vlna radosti přišla při zjištění, že je otevřeno i muzeum olomouckých tvarůžků. V muzeu nás mile přivítaly paní, které vybraly vstupné (50kč základ, 30kč student) a už jsme si formou komixu pročítaly jak takové tvarůžky vznikají. V muzeu je podrobně popsaná historie firmy, historická výroba, současná výroba a také je k vidění spousta pomůcek, bez kterých by tvarůžek nemohl vzniknout. Východ z muzea takticky vede přímo do podnikové prodejny, takže jsme si zakoupily pár produktů a zamířily k autu. Po cestě na parkoviště (asi 30 kroků) jsme se rozhodly, že poobědváme v "tvarůžkové" restauraci U Coufalů. Tortilla s kuřecími kousky, tvarůžky, eidamem, ostrou javorovou omáčkou, tvarohem a zeleninou byla velmi dobrá a lahodná volba z denního menu restaurace. Chuť jsme si ovšem tak trochu zkazily tvarůžkovou zmrzlinou, kterou se pyšní na loštickém náměstí. Sladkou chuť střídá slaná a přebíjí ji tvarůžkové aroma. Zkrátka jsme měly strach, že budeme v blízké době intenzivněji potřebovat toaletu.
Další a poslední zastávkou měla být prohlídka hradu Bouzov v nedaleké stejno jmené vesnici. Za pár minut se před námi na obzoru hrad objevil a mě to nedalo nechat ho tam jen tak bez vyfocení stát. Na můj popud jsme tedy zastavily a zhruba 25 minut blby s foťákem. To se nám ovšem tak trochu vymstilo, protože k pokladně hradu jsme přišly v 15:15 a paní pokladní nám oznámila, že poslední prohlídka hradu začínala v 15:00. No co už, tak to vyjde příště. Pořídila jsem pár fotek aspoň zvenčí, koupily jsme turistické vizitky, pokochaly jsme se nádhernou stavbou, Mija si očistila boty od psího výkalu, který vyšlápla po cestě k hradu přes hradní zahradu a šly jsme zpět k autu. Značně unavené jsme se dohodly že už pojedeme domů, ale pro jistotu jsme ještě zkusily štěstí s Javořickými jeskyněmi. Ty měly taktéž start poslední prohlídky v 15:00. Po cestě domů mi už únavou klimbala hlava. No zkrátka, skvěle strávená neděle!
0 komentářů