3. den - poznávání Portsmouth
17:25
Budík mě vzbudil v 8 hodin. Měla jsem v plánu dopsat článek, který jsem měla rozepsaný. Po probuzení jsem bojovala s odtahovací roletou a po ranní hygieně jsem se pustila do psaní. Věděla jsem, že na 10 hodin máme jet do centra za Gayany a den předtím jsme se s host lady domluvily, že o půl 10 vyjedeme. Při psaní článku jsem se naráz zděsila, že je 9:25 a už musím jít. Dole však bylo ticho a klid. Podívala jsem se na hodinky a pak mi vše došlo. Na svém notebooku jsem si neposunula čas. Malý trapas pro mě samou byl na světě. Opět jsem vyšla nahoru a zbývající hodinu jsem pracovala na článku. Plánovaný odjezd byl posunut kvůli umývačům oken, kteří zrovna pracovali na našem domě.
 |
| Dům mé paní domácí |
Po malé snídani mě host lady odvezla do centra, kde už na nás čekala paní Olga, která je učitelkou žáků z Brna. S paní Olgou jsme si šli vyřídit anglická telefonní čísla. Jsem moc ráda, že nám pomohla a byla ochotná čísla s námi zařídit, protože v anglickém jazyce bych to asi nepochopila. Paní Olga s námi také prošla centrum Portsmouth, ukázala jak se dostaneme na místo další schůzky, kde jsou různé muzea a řekla nám podstatné informace jak to zde chodí a na co si dávat pozor. Kolem oběda se od nás paní Olga odpojila a my jsme měli do dvou hodin čas. Sedli jsme si k přístavu a poobědvali jsme velké či malé obědy, které jsme nafasovali od svých domácích. Po obědě jsme se prošli po promenádě, nafotili první Portsmouth fotky a navštívili jsme nějaké obchody. Následně jsme se přesunuli do centra, kde jsme očekávali Gayani.
Gayani měla opět půl hodinové zpoždění, ale my už jsme s tím počítali. S Gayany se v prve řadě řešil problém s trestním rejstříkem, který jsme do Anglie poslali okopírovaný a zaměstnavatel požaduje originál, který je doma v ČR. Dále jsme diskutovali o tom, jak se dostaneme zpět do svých domovů a na druhý den do práce. V tento okamžik jsme myslela, že je se mnou konec. V Portsmouthu sice mají jízdní řády, ale ty obsahují pouze některé důležité zastávky a také mají mapy, kudy autobus jezdí, ale v nich jsou napsány pouze ulice, nikoliv názvy zastávek. Poté jsme čekali až nám Gayany donese naše "cestovní lístky". Této hodinové chvíle jsem využila k zorientování v mapách. Po schůzce s Gayany jsme se šli opět podívat do Commercial road, kde je nákupní centrum a spousta obchodů. Dokonce jsem si koupila první věc a tou je mikina za 5 liber, zlevněná z 10 liber. Poměrně nervózní už jsem chtěla vyrazit cestou do neznáma aneb cestou k domovu.
Lada se Zdendou mi pomohli najít moji zastávku a vydali se hledat svou. Mě přijel za malý okamžik autobus číslo 13. S hlubokým nádechem jsem vstoupila dovnitř a ukázala pánovi řidičovi mapu, do které jsem zapíchla prst na místě, kam jsem se potřebovala dostat a řekla jsem mu, že nemám tušení, na které zastávce vystoupit. Pan řidič mi s velikou ochotou ukázal, kudy pojedeme a na které zastávce musím vystoupit. Já už jsem ho poté jen požádala, zdali by mi mohl říct, až tam budeme, protože bych to samozřejmě nepoznala. Po cestě autobusem jsem si zapisovala zastávky, kterýma jsme projeli, abych byla pro příště moudřejší a snažila jsem si zapamatovat kudy jedeme. Ani jsem se nenadála a zhruba po půl hodině cesty mi pan řidič oznámil, že jsme na místě a dokonce se mě ještě zeptal, jestli potřebuji popsat cestu až k domu. Řekla jsem mu, že to už najdu sama podle mapy a že mockrát děkuji. Dům jsem po pár set metrech našla a s velikou úlevou jsem si odemkla svými klíči.
Host lady jsem řekla jak jsem se měla a u výborné večeře ( těstoviny se zeleninou a sýrem) jsme se střetli všichni, až na Němku, kterou zastoupil kamarád od syna host lady. Po večeři jsme se byli s Honzou projít. Ukázal mi cestu ke dvěma důležitým zastávkám. Při procházce jsem také poprvé narazila na lišku!! Lišky jsou zde opravdu nebojácné a vedou zde spory s místními vránami a kočkami. To, že se den chýlil ke konci nám napovědělo setmění a tak jsme se s Honzou vydali směrem k domovu. Další den za námi...zítra nás čeká první pracovní den, tak držte palce. Všechny fotografie z pobytu zde.
0 komentářů