4. den - původně pracovní

17:30

11. června 2015
Ráno jsem vstala s velkým očekáváním, jestli se do práce dostanu a zda-li včas. Na autobusovou zastávku jsem trefila bez problému, protože mi ji Honza den předem ukázal. Z autobusu jsem vystoupila o něco dříve než jsem měla a protože mi zbývalo hodně času došla jsem si určitou vzdálenost pěšky s tím, že jsem si zapisovala názvy zastávek, abych věděla, na které zastávce mám příště vystoupit. Po příchodu na London Road, což je cílová ulice, jsem se setkala s Ladou, která na sraz měla dojít taky. Zbývající čas jsme využili k sdělení nových zážitků a za chvíli přišla paní Olga.

S paní Olgou jsme šly dovnitř lékárny. Paní Olga mě představila a řekla, že zde mám jít pracovat. Čím déle jsme se bavily, tím udivenější jsme byly. Za prvé v lékárně nemají žádné laboratoře, za druhé nesmím mít plášť, ale musím mít formální oblečení a za třetí po mě požadovali také studentský plán, což v požadavcích vůbec nebylo. Celkem paralyzované tolika informacemi jsme opustily lékárnu. Paní Olga volala Gayany a ta všechno svedla na naši paní učitelku v ČR, že ona vše špatně pochopila. Přitom nám naše paní učitelka přeposílala emaily a v těch nic takového nebylo. Navíc jsme se od Gayany dozvěděli, že si paní z lékárny ztěžovala, že jsem vůbec nemluvila a tak neví, jestli vůbec umím mluvit.

lékárna ve které pracuji
Poměrně zdrcena jsem jela domů, kde jsem se trochu vzpamatovala a jela na nedobrovolné nákupy formálního oblečení. Zamířila jsem rovnou do PRIMARKU, kde jsem asi po hodině něco opravdu vybrala. Zaplatila jsem 19 liber. Snažila jsem se, ale levněji to opravdu bohužel nešlo. Stále s poměrně pochmurnou náladou jsem se domluvila s Ladou a Zdendou co podnikneme. Vyhrála možnost jet se podívat na pláž. Jelikož máme jízdenky každý pro jinou společnost, jeli jsme odděleně. Zdenda se po cestě odpojil, protože by nestihl večeři, takže jsme si pohled na slanou vodu a chození po pláži užily s Ladou ve stylu dámské jízdy. Posezení včetně malé sváči pár metrů od šplouchajících vln s nádherným výhledem bylo opravdu super. Až jsem skoro zapomněla na dopolední potíže s prací. Podotýkám, skoro.


Jelikož při pohledu do dálky utíkal čas velmi rychle, musely jsme se pomalu chýlit ke svým domovům. Laduš jela ještě přes město, ale já jsem jela přímo domů. Teda, měla jsem to v plánu. Nejela jsem přímým autobusem a tak jsem musela odhadnout, na které zastávce vystoupit a dojít domů. Můj odhad byl o tři zastávky špatný. Vystoupila jsem a podle mapy jsem vyrazila domů. Cesta byla jednoduchá, takže žádné další potíže nenastaly, ba naopak objevila jsem krásný park, ve kterém je dětské hřiště, skate park, tenisové kurty a podobně.

Doma jsme společně povečeřeli, přičemž syn naší host lady přišel ke stolu s pozdravem "Hi bitches". Jeho provokativní chování a vyhrožování se stupňovalo. Například když po nás házel kolíčky na prádlo. Z tohoto poměrně nevinného provokování vznikla téměř hodinová hádka, která nebyla příjemná k poslechu. Po cca hodině hádka utichla. S Honzou jsme se předchozí situaci podivili, řekli jsme si, jak jsme se dnes měli a uchýlili jsme se do svých loží.

You Might Also Like

0 komentářů