2. den - stále cesta
17:24
9. června 2015
Druhý den nám nezačal příjemně, protože jsme těsně po půlnoci stáli v koloně, která neměla konce. Příčinou byla nadměrná přeprava pro mě neidentifikovatelných předmětů, které nabývaly obrovských rozměrů. Jakmile jsme předjeli vozidla převážející tyto obrovské kusy něčeho, cesta začala opět rychle ubíhat, ale dvouhodinové zpoždění (včetně toho z Prahy) se již vrátit nedalo. Cesta napříč Německem probíhala během noci, takže z ní máme pouze otlačené zadky, bolavé krční obratle a to je tak všechno.
Přes Německo jsme se dostali k Lucemburským hranicím, které jsme přejeli bez zastavení a bez kontroly. Lucembursko se může chlubit nádhernými cestami, na nichž cesta ubíhá opravdu rychle. Ani jsme se nenadáli a náš autobus společně s námi přejel přes hraniční přechod do Belgie. Z Belgie jsem byla nadšená. Krásná krajina, nádherné domy a farmy, prostě skvělá příležitost ke kochání. Naše zpoždění se ještě navýšilo, když po cestě přes Belgii začal být zhuštěný provoz před vjezdem do Bruselu a tak jsme Brusel opouštěli již s tří hodinovým zpožděním. Pomalá jízda Bruselem však měla něco do sebe, protože tohle město má co nabídnout. Myslím tím převážně krásnou architekturu. V Bruselu vystoupilo pár cestujících a my jsme pokračovali, už ne tak moc vesele, dále.
Cesta po druhé straně silnice na nás působila zvláštním dojmem. Jelikož jsme si museli posunout čas o hodinu zpět, i naše zpoždění se snížilo ze 4 hodin opět na 3 hodiny. Ani jsme se nenadáli a už jsme vjížděli do okrajových částí Londýna. Byl to pro nás šok. Domy jeden vedle druhého stejné, před nimi malý betonový plácek a na nich auta, nebo plevel mezi kachličkami. Čím blíže jsme byli k centru, tím lépe a upraveně vypadaly domy, ale stále žádná sláva. Sem tam byly k vidění i moderní budovy. Mráz po zádech nám přešel, když se autobusem ozvalo, že za malý okamžik budeme na místě. "To už jsme vážně tady, kde nám nikdo nebude rozumět ?" Bylo to opravdu tak. Autobus zastavil, popadli jsme své kufry a domlouvali se, co bude dál. Potřebovali jsme přejít na vlakové nádraží Victoria Station. Naštěstí bylo hned vedle a tentokrát jsme se vydali i správným směrem, takže jsme byli za pár minut před budovou.
Po prvotním bloudění jak se do budovy dostat jsme se museli poprvé někoho na něco zeptat. Překvapivě jsme porozuměli odpovědi a podle rady se dostali do nádražní haly. Úkol byl jasný - musíme si koupit lístky od správné společnosti našeho vlaku. I tentokrát jsme se ptali, kde koupíme naše lístky. Dostali jsme na výběr 2 možnosti, buď v automatu, nebo u přepážky. Zvolili jsme možnost přepážky a za pár chvil už jsme si vesele odnášeli své lístky. Náš vlak měl odjíždět ve 3 hodiny, ale nevěděli jsme kudy jít, protože vlakové nádraží má 19 nástupišť. Opět jsme se zeptali a za malý okamžik už jsme stáli před vchodovým turniketem. Měli jsme hodně času a tak se hladový Zdenda vydal hledat něco k jídlu a my s Ladou jsme sledovaly místní lidi a čekaly jsme až náš vlak naskočí na tabuli nad námi.
Po příjezdu vlaku a malou kolizí ohledně vstupu přes vstupní turniket ( měli jsme velká zavadla a tak jsme měli jít bokem - chvíli trvalo, než nám to došlo) jsme řešili problém s částí vlaku. Náš vlak se měl totiž rozpojovat. I tuto záležitost jsme po pár dotazech vyřešili a po nástupu do vlaku jsme pochopili, že opravdu sedíme v dobré části vlaku. Cesta trvala přibližně 2 hodiny a byla to jediná cesta bez zpoždění.
Následovala poslední část dne. Setkání s naší koordinátorkou Gayany a rozdělení do rodin. Gayany měla zpoždění deset minut, což je na ni ještě dobré. Gayany přijela rovnou s jednou host lady, která si mě odvezla do domu. Zdenda a Lada zůstali s Gayany, která je dovezla k jejich rodinám. Moje host lady je velmi příjemná paní, která má čtvrnáctiletého syna a tři kočky. Bydlí v třípatrovém krásném domě, který je vybavený moderně. Se mnou zde bydlí ještě jedna holka z Německa a Honza z Česka. První večeře byla opravdu mohutná, a byla také velmi dobrá - rýže se sladkou omáčkou. Tento den jsem stihla už jen napsat článek a velmi unavená jsem se konečně dočkala spánku ve vodorovné poloze.
0 komentářů