1. Den - cesta
17:21
8. června 2015
Už k ránu jsem se převalovala a nemohla spát. Důvod byl jasný. Nadešel den, kdy jsme měli s Ladou a Zdendou vyrazit na naši dobrodružnou cestu směr Portsmouth.
Poslední kontrola věcí, co mám, či nemám, a jelikož bydlím na vesnici, už 2 hodiny před odjezdem vlaku jsem vyrazila z domu. Ještě před odchodem jsem se podívala zda-li náš vlak nemá zpoždění. Vůbec mě nenapadlo, že 2 hodiny před odjezdem ještě ani nemusí být na své trase. Náš vlak překvapivě již na cestě byl, protože jel až z Košic a překvapivě měl už 13 minut zpoždění. Tato informace mě nepříjemně znepokojila a vydala jsem se s 19ti kilovým kufrem a batohem na zastávku. Prvním těžkým úkolem bylo dostat kufr do autobusu. Z autobusu mi kufr pomohl vydělat pan řidič po tom co viděl, jak marně jsem ho dovnitř rvala.
Na vlakovém nádraží jsem sledovala postupně vzrůstající zpoždění vlaku a čekala na Ladu a Zdendu. Zpoždění vlaku se vyhouplo na 30 minut a my jsme měli obavy, aby během čtyřhodinové cesty ještě nestouplo a my poté neměli problém s přestupem na autobus. Vlak si své 30 minutové zpoždění udržel a my jsme se s ještě poměrně velkou časovou rezervou dostali do Prahy.
V Praze jsme se museli dostat z vlakového nádraží na autobusové nádraží Florenc. Po téměř hladké jízdě metrem jsme se rozhodovali, kterým východem vyjít. Samozřejmě jsme si vybrali ten špatný a na cestu jsme se museli ptát. Po ochotné odpovědi jsme se dostali na autobusové nádraží, našli si potřebné nástupiště a čekali jsme. Při tipování, jaký autobus bude náš jsme dostali zprávu, že náš autobus bude na svém odjezdu 15 minut opožděn. S mírnou ironií jsme tento fakt přijali (nic jiného nám taky nezbývalo). Z 15ti minutového zpoždění bylo ovšem 30ti minutové, protože než se naložily kufry a zkontrolovaly doklady totožnosti uteklo dost času. Příjemně překvapení jsme byli z pohodlných sedaček a dotykových obrazovek v úrovni obličeje, na kterých jsme si mohli krátit volnou chvíli například písničkami, filmy, hrami a nebo zprávami z domova.
Napříč Prahou jsme vyrazili směrem na Plzeň, kde měl autobus přibrat poslední cestující. První větší zastávkou byla návštěva odpočívadla před hraničním přechodem Rozvadov. Poslední hovory s rodinou, poslední sms a vzhůru do zahraničí. V Německu nás přivítali celní prohlídkou, kdy chtěli pracovníci celní správy vidět pasy (nebo občanky) všech cestujících. Trocha adrenalinu přišla, když Zdendovi celníci vzali pas. Pro mě a Ladu to byla převážně sranda, ale po chvíli jsme se vžily do jeho situace. Naštěstí vše dopadlo dobře a Zdenda svůj pas dostal zpět a my jsme pokračovali v naší cestě přes Německo. Chvíli před půlnocí, tedy chvíli před koncem našeho prvního dne, jsme se dostali do kolony. V této koloně jsme stáli až do druhého dne, takže jak jsme pokračovali v naší cestě dál, se dozvíte v již připraveném článku 2. den - stále cesta.
0 komentářů