27. den - hrozná noc, Londýn
18:28
4. července 2015
Nejspíše jsem včerejším článkem zakřikla to, že je v domě klid a nikdo nenadává. Když jsem se zakutala pod peřinu, Carl si pustil nahlas hudbu. I přes to jsem nějak usnula. Několik minut po půlnoci mě však opět probudilo nadávání, smích a hluk Carla a jeho kamaráda. V duchu jsem si zanadávala a zase nějak usnula. Vzbuzena jsem však byla znovu. Tentokrát v pět hodin ráno, kdy se kamarád od Carla dobýval do pokoje Rosie a hlasitě na ni volal. Následně Carl opět nadával a vzbudil celý dům. Tentokrát už jsem nadávala nahlas. Dala jsem se do pořádku a šla snídat. Přišla Rosie a s úsměvem na tváři se omluvila se slovy: "ach ty děti". Naštvaná jsem si přimazala jeden sendvič a přibrala mandarinku a jablko. To vše jsem přidala k mému pocket lunchi.
Na nádraží jsme se všichni úspěšně sešli včas. Po pár pokynech od Gayani a předání lístků jsme se přesunuli k vlaku. Cesta uběhla velmi rychle. Po cestě mi však nebylo vůbec příjemně, když jsem viděla, jak přecpaný je náš vlak a jaké davy se do Londýna hrnou. Jak to tam asi bude vypadat.... Na davy lidí jsem zapomněla, když jsme Italky učili český jazyk a ony nás zase italštinu. Při příjezdu do Londýna jsme jako první navštívili Buckingham palace. K paláci jsme došli ve chvíli, kdy se chystalo k výměně stráži. Nakonec jsme stáli v davu cca půl hodiny a po průchodu první pochodové skupiny jsme se přesunuli dále, protože nám bylo děsné vedro. Po hektickém přejití do stínu jsme chvíli spočli a pokračovali jsme k St. James Palace, do kterého jsme se chtěli dostat. Palác je však pouze pro gardu a pro Zdendu, který se napálil na vtip sekuriťáka, když se ho ptal, jestli může dovnitř a on mu odpověděl, že jo.
Od St. James Palace jsme šli přes park k Horse Guards a poté k Parlament square, kde jsme při kochání pohledu na Parlament poobědvali naše pocket lunche. Po obědě jsme cca 30 minut čekali na Gayani, ta však na nás čekala na jiném místě, než jsme se shodli. Po chvíli jsme se našli a společně jsme přes přecpaný Westminster bridge putovali k London eye. Zde nám Gayani koupila lístky (po tom co vystála dlouhou frontu) a nechala nás samotné na pospas Londýnu. Ještě jsem se jí rychle zeptala, jakou cestou je nejlepší se vydat k Tower Bridge. Gayani se mi snažila putování za Tower Bridge vymluvit, že je to moc daleko (cca 4 míle) a cesta je složitá.
Po malém nedorozumění ohledně času jízdy a poté po malé rozepři kvůli čekací frontě jsme se po cca 40 minutách stání ve frontě dostali k odbavení u London eye. Ani ve snu by mě nenapadlo, že nás budou šacovat. Jako správný turista mám vždy u sebe co nejvíce věcí, aby mě nemohlo nic překvapit. Sekuriťáci hledali především nože. Při prohledávání mého batohu narazil už od pohledu nepříjemný pán na vidličku, která je součástí mého příboru. Po objevení vidličky se do mého batohu pustil, jako bych byla nějaký terorista. Dokonce mi celkem svižně vytáhl hadérku, ve které jsem měla zabalený telefon, který málem vypadl na zem. Po dlouhém šacování si pan sekuriťák přišel na své, když objevil příborový nůž, který patří k vidličce. Celý příbor mi zabavil, i když vůbec netuším proč. Po této nepříjemnosti se má nálada posunula k bodu mrazu. Obměkčily mě až některé pořízené fotografie z London eye, ale i tak, žádná sláva. Po London eye jsme navštívili ještě 4D experience, které bylo zahrnuto v ceně.
Po domluvě jsme se rozhodli, že přece jenom Tower Bridge vidět chceme. Jelikož to byl můj nápad, a holkám z Itálie se moc nechtělo, domluvili jsme se na kompromisu, že od Tower Bridge pojedeme na nákupní ulici Oxford Street a vynecháme návštěvu Trafalgar square. Ještě v areálu London eye jsme potkali českého rapera, jehož je Zdenda velkým fanouškem. K Tower Bridge jsme putovali pomocí undergroundu. K orientaci jsme využili chytrých brožurek. Underground byl téměř poloprázdný, takže jsme si všichni sedli. Jakmile jsme vystoupili, už jsem se nadšením začala třást. Po pár set metrech jsem mohla udělat první fotografie Tower Bridge k vidění byla však také Londýnská okurka Gherkin, což udělalo radost zase Ladě. Procházet se po tak krásném symbolu Londýna byl opravdu skvělý zážitek.
Po té, co jsme se po Tower Bridge prošli tam a zpět jsme se vydali na Oxford Street. Cesta undergroundem byla už o něco složitější. Nejen kvůli tomu, že jsme přestupovali, ale také kvůli tomu, že jsme jeli úplně přervaným metrem, že jsme se do něj málem všichni nevešli. Naštěstí byl vevnitř jakš takš přijatelný vzduch a nikomu se neudělalo špatně. Na Oxford Street jsme si dali hodinový rozchod. Já jsem si šla koupit chlazené pití a zmrzlinu, protože jsem své pití už vypila a bylo mi obrovské vedro. S Ladou jsme důkladně prohlédly obchody se suvenýry a nakonec jsme i pár suvenýrů nakoupily. Překvapivě ještě za levnější peníze, než v Portsmouthu. Bylo mi velkým potěšením, když se Karol a Olivia (Italky) dostavily včas a tak jsme mohli vyrazit naVictoria street. Metro bylo opět narvané, ale jeli jsme pouze 2 zastávky. Vše proběhlo bez komplikací a tak jsme stihli vlak v 7 a do Portsmouth dorazili v 9. Výlet do Londýna byl velmi náročný na chození, na vysoké teploty co se počasí týče, ale určitě to stálo za to.Všechny fotografie z Londýna a celého pobytu zde.
0 komentářů