25. den - práce, rušná domácnost
18:26
2. července 2015
Dnes jsem si přivstala, abych stihla posnídat. Cestou do práce jsem si v autobuse povídala s Italkou Karolínou. V práci mě Helen potěšila, když mě požádala, jestli jí pomůžu s dávkováním léků. Tato činnost se mi od začátku mé praxe zamlouvala. Jako první jsem si nachystala plastové krabičky, které obsahují okýnka pondělí až pátek svisle a ráno, oběd, odpoledne, večer vodorovně. Tyto plata jsem si nachystala 4, abych připravila zákazníkovi léky na celý měsíc. Poté jsem vyhledala potřebné krabičky s léky podle předepsané tabulky od doktora. Následně jsem dle tabulky dávkovala předepsané množství léků do požadovaných okýnek podle toho, ve které části dne si má zákazník lék vzít. Pak následovala už jen kontrola mnou, kontrola Helen a krabičky se přesunuly na jinou část stolu na další kontrolu třetí osobou. Při této činnosti se totiž nesmí za žádnou cenu chybovat.
Když Helen odcházela z práce, řekla mi, že do jiné lékárny už nepůjdu, takže mi vykouzlila úsměv na tváři. Doma mě však tento úsměv zase přešel, protože moje prádlo opět nebylo vyprané. Jedná se o celkem vážný problém, protože už nemám nic čisté. To však nebyla jediná nepříjemná věc. Carl si opět domů přivedl kamarády a ti dělali kravál, nadávali, skákali, dupali, měli nahlas puštěnou hudbu, no děs. Po několika hodinách Rosie zavolala k večeři. Dnes byla opravdu mňamka, moc mi to chutnalo. U večeře jsme ovšem byli rušeni Carlem a jeho kamarádem. Nadávali, předváděli se, chtěli na sebe upoutat pozornost. Dokonce natlakovali plechovky se sladkým pitím a začali to po sobě doma v místnosti šplíchat... Po večeři, když si šly paní učitelky z Bulharska zakouřit, jsme se s Rosie shodly, že jsou velmi hlučné, ať už ráno v koupelně, což ruší Rosie, nebo když si povídají do noci v pokoji, což ruší mě, nebo dokonce když se vyžívají ve vrzací podlaze, což ruší nás obě. Po večeři jsem si smlsla na výborném jogurtu a odebrala jsem se do svého pokoje. Zítra mě čeká jeden z posledních pracovních dnů.
0 komentářů