17. den - práce, výběh, panika
18:12
24. června 2015
Dnes jsem po cestě do práce konečně hodila pohledy do schránky. V práci jsem dopoledne dodělala jeden z mých zadaných úkolů a začala jsem s úkolem novým. Jelikož se blíží měsíc červenec a srpen, musím najít všechny krabičky s léky, kterým v těchto měsících končí datum expirace. Tento úkol je pro mě běh na dlouhou trať, protože neznám názvy léků a ani nevím, kde se dané léky v lékárně nachází. Oříškem je i naškrábané písmo, kterým je napsán název léků. Aspoň si pořádně procvičím angličtinu s personálem, když se jich budu neustále na něco ptát a snad jim nezačnu kvůli tomu lézt na nervy. Během dne mě Helen opět pobavila, když si myslela, že je v lékárně nějaký hmyz a začala opět hystericky křičet. Její tušení však bylo mylné, šlo totiž pouze o křoviňák, který v dálce sekal trávu.
Po práci jsem zamířila rovnou domů. Doma jsem si udělala ovesnou kaši a přemýšlela jsem, co podniknu s načatým dnem. Nakonec jsem se rozhodla, že si opět půjdu zaběhat. Tentokrát jsem zvolila jinou trasu. Běžela jsem od domu směrem k moři a poté podél pláže až k molu South Parade Pier. Myslela jsem si, jak daleko neběžím, ale jakmile jsem dorazila do cíle a podívala se, jak dlouho jsem běžela, bylo mi jasné, že to nebude nijak závratná vzdálenost. Za 40 minut jsem zdolala vzdálenost něco málo přes 6 kilometrů. Opět žádná sláva, ale lepší než nic. Proti silnému větru jsem si docela mákla. Zpět domů jsem jela autobusem, protože se smrákalo a vypadalo, že bude pršet.
Doma jsem chtěla chatovat s přáteli a uvařit si polévku, protože večeře měla být až pozdě. Voda na polévku byla již skoro uvařená, když v tom okamžiku mi zhasl notebook a konvice přestala vařit. "Tady je něco špatně", řekla jsem si. Myslela jsem si, že jsem vyhodila pojistky, ale když jsem zkusila světlo, tak svítilo normálně. Další teorií bylo, že je něco se zásuvkou. Potom, co jsem byla můj problém ohlásit Rosie, která vyzkoušela dát do zásuvky svojí nabíječku, a ta fungovala, přišla na řadu finální pravdivá teorie, že mi přestal fungovat adaptér. Po počáteční hysterii jak to tady přežiji 14 dní bez notebooku a mobilu se vše vyřešilo. Poprosila jsem Honzu, jestli mi půjčí jeho adaptér, protože měl 2. Jeden svůj a jeden od Rosie. Naštěstí mám jednoduchou zástrčku na notebook, takže mi vystačí obyčejný adaptér. Večeře nakonec nebyla tak pozdě, jak původně měla být, protože Honza přijel ze schůzky dříve. Dnes byla na večeři veliká kopa rýže s trochou kari omáčky a kuřecím masem.
0 komentářů