16. den - práce, první příliv
18:11
23. června 2015
Dnes jsem byla celý den opět v Lalys pharmacy na London road 4-6. Opět jsem pokročila v zadané práci. Tento den jsem se také odhodlala požádat Helen o pár fotografií jak lékárny, tak mě s Helen a mého pracoviště. Helen mi vyhověla a tak jsem hned z rána pořídila pár snímků. Dnes mi bylo řečeno, že jakmile dokončím rozdělanou práci, naučím se pracovat s recepty. Ještě jsem nezmínila, že za jeden recept v Portsmouthu dáte přes 2 a půl libry, což je zhruba přes 100 Kč. Úterní den mi také zpříjemnil fakt, že jsem při kontrole léků narazila na krabičky léků s českými popisky, tedy na léky z České republiky. Když jsem s radostným úsměvem šla tuto informaci sdělit Helen, odpověděla mi, že jim jsou dodávány léky z Československa. Touto větou mě mírně paralyzovala. Je to tak, ale opravdu zde většina lidí mluví o naší republice ještě jako o Československu a ani neustálé opravování nepomáhá.
 |
| lékárna ve které pracuji |
Po práci jsem byla hodně unavená a chtěla jsem jet domů. Namířeno jsem měla rovnou do postele, abych nabrala trochu energie. Můj prvotní plán jsem však změnila a vydala jsem se společně s Ladou hledat písečnou pláž. Při cestě k pláži jsem na jedné zastávce vystoupila z autobusu č. 2, trošku jsem popoběhla a ihned na té samé zastávce jsem nastoupila do autobusu č. 17, který mě dovezl přímo k molu. Tímto manévrem jsem ušetřila spoustu času. Lada však cestovala z větší dálky a nejezdí ji tolik autobusů, takže jsem na ni cca půl hodinky čekala. Čekání mi vůbec nevadilo, protože jsem se kochala přílivem. Za tu dobu, co jsme tady, jsme totiž ještě příliv neviděli. Chvíli čekání jsem si krátila posloucháním vln, které narážely do kamínků a také procházením po pláži a sbíráním mušlí. Po příjezdu Laduš jsme se vydaly na cestu. Došly jsme až na konec promenády, poté ještě dál po kamenech, až jsme došly k místu, kde končila cesta a žádnou písečnou pláž jsme nenašly. Informace, že tady nějaká písečná pláž je, je tedy mylná.
 |
| příliv |
 |
| moje úlovky |
Po odpočinkové procházce jsem se vydala domů, kde měla být za chvíli večeře. Se sprchou jsem tedy počkala, abych večeři nepromeškala. Do sprchy jsem klidně mohla jít, protože než jsme byli zavoláni k večeři, uběhlo přes hodinu a půl času. Na večeři byla opět velmi zajímavá kombinace volího oka, slaniny, fazolí (opět) a k tomu všemu chleba s máslem. Jelikož byl odpoledne příliv, chtěla jsem jít k deltě kousek od našeho domu, jestli od minula uvidíme nějakou změnu, jako například více vody.
K procházce jsem překecala i Honzu. Plni očekávání jsme přicházeli k vodě. Jakmile jsme uviděli první stožáry lodí, svitla v nás malá naděje. Ta ovšem hned uhasla, když jsme se dostali blíže. Vody nepřibylo zato smradu ano. Bylo však vidět, že voda byla před nedávnem výše než minule. Třeba příště. Aspoň jsme si vyfotili západ slunce a šli jsme domů.→ ostatní fotografie naleznete zde ←
0 komentářů