Kolem dokola - po hranicích České republiky
11:29
Tři slečny, jedno auto, pět nocí a krásy České republiky v hlavní roli. Už týdny před odjezdem probíhaly malé schůzky, abychom se domluvily kudy přibližně náš výlet povede, co za místa bychom chtěly navštívit a v sobotu ráno o půl sedmé jsme se vydaly naproti dalším dobrodružstvím.
 |
| Přibližná trasa naší cesty |
Z Přerova jsme vyjely směr Vsetín, jenže kvůli rallye byly uzavřené některé silnice a tak jsme byly nuceny cestovat objížďkou přes Rajnochovice. První zastávka byla v Bílé v Beskydech, kde jsme si udělaly malou procházku místní Obůrkou, ve které jsou k vidění lesní zvířata. Některá z nich nás velmi okouzlila už jen tím, že jsme je viděly vůbec poprvé v životě a navíc v bezprostřední blízkosti! Musím také podotknout, že vstup do Obůrky je zdarma. Nakoupily jsme vizitky a pokračovaly dále směrem na Staré Hamry, abychom se jen tak letmo podívaly na právě opravovanou vodní nádrž Šance. Zastávka byla opravdu krátká a jely jsme hledat údajně čtyřmetrový Tošanovský vodopád. GPS souřadnice vodopádu jsme přejely autem cca o jeden kilometr, protože nebylo kde jinde auto zaparkovat. Procházka netrvala dlouho a po optání se místních na to, kde vodopád leží, jsme byly za 5 minut v cíli. Místo čtyřmetrového vodopádu jsme ovšem viděly vodopád sotva dvoumetrový a navíc ze strany od cesty špatně fotitelný. Obhlédla jsem okolí a vypozorovala jsem, že z druhého břehu by se dal vodopád vyfotit krásně. No a to bych nebyla já, abych pro pěkný snímek nepřebrodila s foto technikou na zádech a botami v rukách ledovou říčku. Naštěstí jsem všechny hrozící pády vybalancovala a dostala se na druhou stranu. Mezitím co jsem fotila, holky zašly pro auto, abych naši výpravu zbytečně moc nezdržovala. Další zastávkou byl totiž 37 km vzdálený Třinec.
 |
| Tošanovský vodopád |
V Třinci jsme zaparkovaly přímo na náměstí a jelikož nás město moc nezaujalo, jen jsme rychle nakoupily jídlo na cestu a už jsme svištěly do Českého Těšína. V Českém Těšíně jsme přešly most do Polského Těšína, prošly si zahrady tamního zámečku a uchýlily se k návratu zpět na Českou stranu, kde jsme intuitivně vyhledaly náměstí. Po cestě na náměstí nás děsila různá hlučná individua popíjející lahvová piva na veřejnosti, takže jsme si každá vyfotila krásnou budovu na náměstí a zamířily jsme zpět k autu. První den naší dobrodružné dovolené jsme stihly ještě venkovní prohlídku pěchotních srubů v Darkovičkách, večerní návštěvu Krnovského náměstí a zhruba v devět hodin večer jsme dorazily do Javorníka v Jeseníkách. V Javorníku máme rodinu, která nám ochotně nabídla nocleh a my jsme se tak mohly osprchovat a strávit první noc v teplých peřinách. Nestrádaly ani naše bříška, protože nás Lída s Alešem pohostili dýňovou polévkou k večeři a bohatou snídaní ráno. Dokonce jsme dostaly i svačinu na cestu a s velkým vděkem jsme odcestovaly dech beroucí podzimní krajinou na Dolní Moravu, která leží mezi Jeseníky a Orlickými horami.
 |
| náměstí v Českém Těšíně |
Na Dolní Moravě jsme z časových důvodů zvolily dopravu ke stezce v oblacích lanovkou. Při koupi rodinného vstupného se na mě tázavě podívala paní pokladní se slovy „Jeden dospělý a dvě děti?“ Umět lhát, tak jsem mohla ušetřit. Výhled z rozhledny byl mírně v oparu, ale i přes to nám příroda připravila úchvatnou podívanou. S přibývajícími hodinami se stezka plnila lidmi a bylo na čase popojet zase o kus dále. V Náchodě nás čekala prohlídka zámku. Průjezd městem poukázal na spoustu neobydlených a chátrajících budov. U pokladny na zámku nám opět na rodinné vstupné chtěli účtovat dvě děti a jednu dospělou osobu. Opět jsem nezalhala a ještě k tomu jsem nevěděla jestli mám brečet, nebo se smát. Samotná prohlídka zámku byla velmi zábavná. Projev průvodkyně byl obohacován o hádanky a zajímavosti z historie i současnosti. Po prohlídce zámku jsme si všimly, že podhradí zámku obývají medvědi, kteří se bohužel schovali hned jak jsme se na ně přišly podívat. Místo Adršpašských skal byla kvůli časové návaznosti následujícím záchytným bodem Černá hora.
 |
| Pohled na stezku v oblacích od pokladny |
V Jánských lázních jsme zaparkovaly a už se chystaly k výšlapu, když nám nějaký pán přijel říct, že stojíme za zákazem vjezdu. Po přeparkování jsme se rozhodly, že si cestu k vrcholu zkrátíme po sjezdovce. Na konci sjezdovky vedla asfaltová cesta, po které jsme se vydaly až k rozcestí. Na rozcestí jsme se rozhodly (jak se později ukázalo) pro tu horší variantu cesty a obcházely jsme celý vrchol dokola. Mezi tím se setmělo a my jsme bez jakéhokoliv osvětlení stále nenatrefily na vrchol. Za neustálého uklidňování a povzbuzování nejmladší členky naší skupiny se nám nakonec podařilo onen vysílač najít a dokonce k němu dojít. Aby toho nebylo málo, tak o jednu z nás se pokoušelo volání přírody, ale kapesníčky nikdo z nás samozřejmě neměl a listí na podzim taky moc není. Při sestupu se nám v údolí na zemi ukázaly krásně osvícené městečka a na nebi velmi jasně svítily hvězdy. Přibližně za 40 minut jsme se tmou dopotácely zpět k autu a vydaly se na mapě o kousek zpět do Adršpachu.
 |
| Výhled na krajinu při výšlapu na Černou horu |
V Adršpachu jsme zastavily na parkovišti vyhrazeném přímo Adršpašsko-teplickým skalám a připravily jsme se ke spánku. V autě. V noci jsme si jednou přitopily a nějak přečkaly či prospaly (jak kdo) první noc. Ráno jsme vstaly tak, abychom vstoupily do areálu skal mezi prvními a vyhnuly se tak davům lidí. Při skromné ranní očistě šla okolo paní, která na parkovišti dělala výběrčí. Pozvala nás do své budky na teplý čaj a dokonce nám odpustila placení parkovného. V areálu skal nám všem spadla brada až k zemi. Nádherné kamenné útvary doplněné zlatavě obarvenými listy stromů a všechna tato krása se zrcadlila v průzračně čistém jezírku. Areál skal jsme přes neustálé zastavování, focení a pomalé vystupování do nespočtu schodů prošly za něco málo přes tři hodiny. Návštěvu skal jsme přiřadily k životním zážitkům a v poledne jsme se vydaly na cestu do Liberce.
 |
| Adršpašské skály |
V Liberci jsme jako první zavítaly do Zoo Liberec. Hlavním tahounem pro mě byli bílí tygři. Zoo byla v porovnání s ostatními doposud navštívenými ne tak moderně vybavená. Spousta zvířat byla schovaná kvůli opravám výběhů, ale to se dalo po prázdninové sezóně čekat. Bílí tygři ovšem předčili všechna má očekávání. Přes sklo a mříže se provokovali se lvem v protějším výběhu. Když se člověk postavil na správné místo, mohl zachytit skvělé snímky. Jelikož nám pořádně vyhládlo, tak jsme si na Libereckém náměstí v restauraci daly pořádné jídlo. Plněných buchet a pečiva už bylo dost. Já jsem využila situace a poprosila číšnici o nabití baterie do foťáku, protože se mi podařilo během prvních dvou dní první baterku vybít. Restaurace byla velmi luxusně vybavená, takže jsme si ve sportovním oblečení a s batohy na zádech připadaly trochu hloupě. Po večeři jsme se vrátily do nákupního centra Plaza pro auto a vyjely jsme na předem vytipované parkoviště u lanovky na Ještěd, kde jsme přespaly do dalšího rána. Po rozednění jsme poměrně svižně vyskočily z auta, abychom stihly prvním spojem kabinové lanovky vystoupat na Ještěd, kde nás čekaly opravdu fascinující výhledy na krajinu. Navíc slunce teprve vycházelo, takže bylo vše přibarveno krásnými barvami. Nikde ani živáčka a tak jsme nebyly při snídani na vrcholu ničím rušeny. Uvnitř hotelu Ještěd jsme koupily a napsaly první pohledy. Výstupem na Ještěd došlo ke splnění mého dalšího životního snu. Cestu zpět jsme zvolily opět tu nejkratší - přímo pod lanovkou. První metry byly hodně strmé a plné šutrů, takže o drobné škobrtnutí nebyla nouze. Chvíli jsme se zdržely u skokanských můstků, kde zrovna na sucho trénovali mladí sportovci skoky na lyžích. V autě jsme se převlékly do suchého a vydaly se k Pravčické bráně.
 |
| Tygr v Liberecké ZOO |
Původně jsme si myslely, že někde zaparkujeme, vylezeme z auta a za 5 minut budeme u brány. Pánové na placeném parkovišti v Hřensku nás vyvedli z omylu. Cesta k bráně cca 3,5 km. To se nám do časového plánu moc nehodilo, ale řekly jsme si, že když už jsme tady, tak si to nenecháme ujít. Cesta nám svižným krokem ubíhala rychle a za cca 50 minut už se před námi vynořila Pravčická brána. Miji se nechtělo platit vstupné a tak jsem na vyhlídku šla pouze já a sestra a to celkem za 25 Kč místo 100 Kč. Hodný pán nám tzv. udělal cenu. Opět mě krásy přírody naprosto učarovaly a jsem vděčná za to, že můžu žít v tak nádherné zemi. Po nafocení a pokochání se jsme se vrátily zpět pod vyhlídku. Aby jsme si cestu zpět trochu zpestřily, tak jsem každé z nás koupila zmrzlinu, jejíž cena v ceníku chyběla. Po tom, co mi paní řekla, že jí mám dát 120 Kč za tři zmrzliny už jsem pochopila proč. V ten samý den byla v plánu ještě prohlídka zámku v Děčíně a tak jsme si hlídaly čas, abychom do Děčína přijely více jak hodinu před koncem otevírací doby, abychom prohlídku opravdu stihly. Na internetu byla otevírací doba do 18:00. Na pokladnu zámku jsme přišly v 16:00 a paní nám oznámila, že poslední prohlídka odešla 15:45 a že jsme se na internetu našly špatné informace, protože mají pouze do 17:00. Trochu naštvané jsme tedy prostory zámku opustily a jely jsme dál do Karlových Varů.
 |
| Pravčická brána |
Náš příjezd do Karlových Varů byl už za tmy. Našly jsme vhodné parkoviště a na něm přenocovaly. Ještě před spaním jsme si udělaly procházku, která vedla od lázeňské kolonády, přes vyhlídku Jeana de Carra až po Grandhotel Pupp. Během procházky městem jsme nakoupily Karlovarské oplatky, navečeřely se v Asijské restauraci a nafotily spoustu fotografií. Ráno jsme zašly do informačního centra pro vizitky a pohledy a poté se vydaly směrem do Aše (zde jsem dokončila svůj první turistický deník) a Hranic, kde jsme navštívily nejzápadnější místo České republiky. Čas nás hnal kupředu a dalším mezníkem byly Františkovy lázně, kde jsme prošly lázeňskou kolonádou k informačnímu centru a zpět k autu. Za pár minut už jsme vystupovaly z auta v Chebu. Z předchozích dní byly naše nosíky zvyklé na čistý horský vzduch a tak nás asfaltový a močový smrad v Chebu docela dráždil. Prošly jsme náměstí s krásnými starodávnými domy, v Tescu proběhl rychlý nákup a bez zbytečného zdržování jsme hnaly do Domažlic.
 |
| Historické budovy na náměstí v Chebu |
V Domažlicích jsme zaparkovaly u Kauflandu a spěchaly jsme do informačního centra, protože mělo otevřeno posledních 5 minut. I když se na nás paní za pokladnou nedívaly moc pěkně, vizitky jsme si stihly koupit. Náměstí se nám opět velmi líbilo, i když celkový dojem kazily kvanta projíždějících aut. Jelikož Mija slavila v tento den narozeniny, tak jsme jí koupily malý dáreček v podobě přívěsku na krk. Další zastávkou po Domažlicích byla původně Kvilda a procházka k pramenu Vltavy, ale po domluvě jsme jely až na mě známé Lipno, do kterého jsme dojely za tmy. Přenocovaly jsme na parkovišti pod hrází a ráno ještě pozměnily původní plán. Kvůli zavřeným hradům nám vypadly další dvě mezi zastávky a tak jsme z mlhavého Lipna cestovaly až do Vranova nad Dyjí. Ve Vranově jsme navštívily visutou lávku, podívaly se na upuštěnou přehradu (z důvodu opravy hráze) a pokračovaly do Znojma, v němž jsme měly naplánovanou úplně poslední zastávku před příjezdem domů. Ve Znojmě jsme si prošly několik po sobě jdoucích náměstí, koupily si na cestu kebab v tortile a hurá domů! Všechny fotografie z dovolené si můžete prohlédnout zde.
 |
| Domažlické náměstí |
0 komentářů