Rok utekl jako voda a tak konečně nastal den, kdy jsem se opět vydala přes celou republiku za vodou na Lipno. Letos jsem vyrazila s přítelem a s Punťou, který nás statečně dovezl až na místo konání, kde už čekal Eda a další spousta skvělých lidí. Po příjezdu do Loučovic jsme jako první našli v centru dění Edu, abychom se s ním přivítali a pozdravili kluky z JAMANu. My jsme si stan postavili kousek dál od hřiště, zhruba na stejném místě jako loni s tím rozdílem, že jsem letos důkladně zkontrolovala podloží, abychom ho nepostavili zase na nějakých exkrementech. Jelikož vodu pouštěli až za dvě hodiny, rozhodli jsme se čas využít k malému výletu na Stezku v korunách stromů nahoře v Lipně nad Vltavou. 

V rekreačním středisku byla spousta lidí a ceny pro nás nepříliš přívětivé. Dokonce jsme se chvíli rozmýšleli, jestli nám návštěva rozhledny za tolik peněz stojí. Když už, tak už. Nahoru pod rozhlednu jsme vyjeli lanovkou. Cena za lanovku a vstup pro dvě osoby na Stezku v korunách stromů vyšla na něco přes 600 Kč. U rozhledny nám ještě byla nabídnuta možnost za 50 Kč sjet z vrcholku rozhledny po tobogánu. Této možnosti jsme nevyužili a vydali se po dřevěném mostě vzhůru k rozhledně. Cestu nám zpestřovaly informační tabulky se zajímavostmi o stromech, lesích a přírodě. Jak ovládáme rovnováhu jsme si mohli vyzkoušet na pohyblivých prvcích ze dřeva, pod nimiž byla jen kovová síť a 10 - 25 metrů volného prostoru až k zemi. Po dlouhém dřevěném mostě jsme se dostali až k točité části rozhledny a vystoupali jsme až na její vrchol. Prohlédli jsme si nádhernou krajinu ze všech stran a vyrazili jsme pěšky svižným krokem zpět k autu.

Sjeli jsme zpět do Loučovic a já jsem se šla projít kolem vody a připomenout si vhodná místa na zítřejší focení závodů. Procházka mě opět úplně pohltila, protože příroda kolem vody je opravdu překrásná. Nafotila jsem první snímky odvážných kajakářů a vydala se zpět ke stanu, protože byl v plánu ještě další menší výlet a to na Boubín za rodinou a známými od přítele. Po návratu jsem šla na  hřiště do víru zábavy, ale únava mě po náročném dni (dohromady 9 hodin v autě) přemohla velmi rychle a tak jsem si poslechla přednášku o kvantové fyzice a vyrazila do spacáku. (Fotografie nesoutěžních kajakářů zde)

Sraz závodníků v sobotu ráno byl opět před hotelem Kilián v 10 hodin a ani my jsme nemohli chybět. Závody odstartovaly a my jsme měli o zábavu postaráno až do pozdních odpoledních hodin. V první části závodů v tzv. Kvalifikaci museli účastníci za co nejlepší čas projet přes okno až nad škvíru, kde museli svým čipem zastavit časový odpočet. Další částí pro 32 nejlepších z kvalifikace byl Kayak cross na schodech a závodní den byl zakončen po oddechové pauze sjezdem Dam to dam s hromadným startem. Kayakáři si během oddechové pauzy trénovali například průjezd škvírou, my jsme se jeli osvěžit nahoru na přehradu. Pod hrázi jsme přišli s časovým předstihem a tak jsem se opět mohla pokochat pohledem na Víťu Přindiše, který za víkend na Lipně vybojoval na slalomové dráze 2 vítězství. Vyfotila jsem start závodu Dam to dam a jeli jsme zpět do Loučovic, kde jsme odpočívali a užívali klidu. Následně jsme si sbalili věci, já jsem ještě rychle prohlédla fotky a šli jsme na Winners (and losers) party. Bohužel nás čekala dlouhá cesta přes noc domů, takže jsme opět jen popovídali s Edou a jeli vyrazili jsme na 6 hodin dlouhou cestu zpět k domovu. (Fotografie ze závodů Devils Extreme Race 2017 zde)