Rešovské vodopády
19:00
Slunečný nedělní den patřil procházce v přírodě k Rešovským vodopádům. Upřímně jsem o vodopádech neměla nejmenší tušení, o to více mě potěšil návrh přítele, že se na ně zajedeme podívat. Procházek v přírodě totiž není nikdy dost.
Nejprve jsme se po cca hodinové jízdě autem dostali do Horního města v okrese Bruntál. Odtud jsme, stále v autě, zamířili k Chatě Na Mlýně (pension), kde jsme zaparkovali auto a po proudu potoka Huntavy jsme se vydali pěšky k vodopádům. Cesta byla velmi různorodá. Přecházeli jsme přes dřevěné mostky, šli po štěrkových cestách, dřevěných schodech a nechyběly ani úseky, kde jsme museli šplhat po kamenech, abychom se dostali dále. Přesně takové cesty mi vyhovují. Byla jsem naprosto okouzlená mohutnými skálami, které se tyčily ze země do obrovských výšek. V průběhu cesty se zvětšovaly i jednotlivé vodopády, které mi vykouzlily úsměv na tváři - obzvlášť když se mi je podařilo vyfotit podle mých představ. Cca po třech kilometrech chůze od chaty jsme dorazili k největšímu vodopádu, vylezli jsme i na dřevěnou vyhlídku, pokochali se krásami přírody a vydali se na zpáteční cestu, jejíž část jsem pro zpestření šla poslepu. Doporučuji někdy také vyzkoušet. Mým jediným vodítkem byla přítelova ruka a moc jsme se nasmáli.
Nejprve jsme se po cca hodinové jízdě autem dostali do Horního města v okrese Bruntál. Odtud jsme, stále v autě, zamířili k Chatě Na Mlýně (pension), kde jsme zaparkovali auto a po proudu potoka Huntavy jsme se vydali pěšky k vodopádům. Cesta byla velmi různorodá. Přecházeli jsme přes dřevěné mostky, šli po štěrkových cestách, dřevěných schodech a nechyběly ani úseky, kde jsme museli šplhat po kamenech, abychom se dostali dále. Přesně takové cesty mi vyhovují. Byla jsem naprosto okouzlená mohutnými skálami, které se tyčily ze země do obrovských výšek. V průběhu cesty se zvětšovaly i jednotlivé vodopády, které mi vykouzlily úsměv na tváři - obzvlášť když se mi je podařilo vyfotit podle mých představ. Cca po třech kilometrech chůze od chaty jsme dorazili k největšímu vodopádu, vylezli jsme i na dřevěnou vyhlídku, pokochali se krásami přírody a vydali se na zpáteční cestu, jejíž část jsem pro zpestření šla poslepu. Doporučuji někdy také vyzkoušet. Mým jediným vodítkem byla přítelova ruka a moc jsme se nasmáli.
Nejlepší na celé procházce byl fakt, že jsme za celou cestu tam i zpět potkali snad jen 5 lidí. Trošku mě mrzelo že jsme se nedostali do Chaty Na Mlýně, protože jsem doufala že tam seženu turistickou vizitku, ale rozhodně jsem si nenechala zkazit tak pohodovou náladu.

0 komentářů