Výšlap na Lysou horu
18:17
Výšlap na Lysou horu jsem plánovala už dlouho. Vždy jsem čekala až bude mít někdo čas, aby šel se mnou. Můj život nyní provází celkem razantní změny, takže jsem si řekla, že už na nikoho čekat nebudu a vyrazím sama. Ostatně vždy, když se vydám na nějakou akci sama, užiji si ji nejlépe. Zrovna mi vyšlo i volno v práci, takže jsem jedno krásné sobotní ráno svůj plán uskutečnila. To, že bude celý den plný zážitků jsem věděla už pár desítek metrů od domu, kdy jsem potkala pána, který místo psa venčil malé černé prasátko. Spoje do Ostravice mi IDOS naplánoval s nanejvýš 10ti minutovými časy na přestup, což je docela vyhovující, kdyby neměl hned první vlak 10 minut zpoždění. Když přišel průvodčí zkontrolovat jízdenky, zeptala jsem se ho, zda-li následující vlak na ten náš zpožděný počká. "Čekací dobu má 7 minut. " mi pan průvodčí odvětil zrovna ve chvíli, kdy vlak začal opět zastavovat mezi poli. Díky mé otázce vyšlo najevo, že paní, která se mnou seděla v kupé, má stejný cíl cesty jako já. Jela do Ostravice, odkud vede pěší trasa na Lysou horu, kterou paní spolucestující vychází každý rok na Silvestra. Za společného povídání nám cesta ubíhala rychleji. Vlak větší zpoždění nenabral, takže po krátkém sprintu na Svinově jsme náš spoj krásně stihly a výlet tak byl zachráněn (kdyby mi vlak ze Svinova ujel, tak další spoj jel až za dvě a půl hodiny). To, že bude na Lysé hoře spousta lidí se dalo předvídat už z přecpaného vlaku, ve kterém pro nás už málem nebylo místo. Druhý a poslední přestup proběhl hladce a za necelých 15 minut už byl přede mnou nápis Ostravice. S paní jsme se rozloučily, popřály si hezký zbytek dne a každá jsme si šla svojí cestou. Ona za rodinou, já k vrcholu. Ze začátku jsem si určila docela rychlé tempo, se kterým bych až na vrchol zřejmě nedošla, protože jsem ještě stále neměla doléčené nachlazení a s ucpanými dutinami se rekordy trhat nedají. Jedno předsevzetí se v mé hlavě přece jen odehrálo a to, že se po celou dobu cesty vzhůru nesmím ani jednou zastavit. Pít a posvačit jsem zvládla za pochodu. V některých částech výšlapu mé nohy přepadala těžkost a křeče. Čím více to bolelo, tím více jsem byla odhodlaná nezastavit a pokračovat dále. Na vrcholový sloup jsem si sáhla za současného zastavení stopek, které ukazovaly čas 1:42:49. Tento čas je naprostý průměr, ale já jsem si s přecpanými kapsami plnými posmrkaných kapesníků a těžkými nohami, které celou cestu nezastavily připadala úžasně. Na vrcholu jsem vyfotila pár fotek, pokochala se nádhernou krajinou, vystála frontu na turistickou vizitku, posvačila a plná sil jsem se vydala zpět do Ostravice. Další hory těšte se! Já se na vás taky těším!
0 komentářů