LIPNO 2016 - Devils extreme race 2016
17:59
Minulý víkend mě při sledování LOH 2016 napadlo, že bych se mohla jet podívat do Olympijského RIO parku na Lipně. Když si něco umanu, jdu si za tím a nezastaví mě ani 365 km, které dělí mé bydliště od Lipna. A to počítám cestu po silnici, nikoliv po železnici přes Prahu. Shodou okolností jsem přišla na to, že na Lipno jede i můj kamarád Eďák kaBrňák, který ulehčil mé náročné cestování, když mi sehnal odvoz autem z Brna. Ve čtvrtek hned po práci jsem tedy s nacpanou krosnou jela do Brna, kde jsem si pár hodin (5) počkala než jsem s vodáky vyrazila na cestu. Jelikož už byla tma a posádka obsahovala 4 pasažéry v dodávce pro 9 lidí, tak jsem většinu cesty prospala. Eda mě čekal v kempu v Loučovicích, kde ještě za světla postavil stan. Vybalila jsem si spacák s karimatkou a šli jsme si přisednout ke komornímu posezení, kde již byli všichni v pokročilém stádiu společenského unavení.
V pátek ráno naše cesta vedla do Olympijského parku na Lipně, kam jsme se dostali díky kyvadlové dopravě autobusů. Areál kolem lipenské přehrady byl zaplněn nejrůznějšími stánky se sportovními atrakcemi a hlavně dobrou náladou a pro nás vysokými cenami. Při našem příchodu se o program pro děti zrovna starala Majda z Kouzelné školky. Pořídila jsem spoustu fotografií, většinu dění okomentovala slovy: to je mazec!, zamávala domů v přímém přenosu ČT a pročistila mysl při odpočinku u jednoho z břehů lipenské přehrady. Jelikož jsem v oblasti Šumavy nikdy nebyla samozřejmě jsme museli navštívit informační centrum pro zakoupení turistických vizitek. Eda ovšem nepřijel kvůli RIO parku, ale hlavně kvůli vodě a závodům Devils extreme race 2016. Čas spuštění vody se blížil, takže jsme se vrátili zpět do campu, aby se Eda mohl připravit a natrénovat stopu na zítřejší závod. Fotografie z LIPNO - Olympijsky park RIO 2016.
Jelikož jsem nikdy jízdu na divoké řece neviděla, byla jsem plná očekávání. Eda mi popsal nejlepší místa pro pořizování fotografií a jel si po svém. Mým úkolem bylo zajít k autobusu pro naše kamarádky, které taktéž úplnou náhodou přijely, jelikož jim zrovna skončil sjezd Vltavy. Ukázala jsem jim kde si můžou postavit stan, vyrazila jsem fotit a holky zamířily do Olympijského parku. Už při příchodu k divokým částem řeky mi naskakovala husí kůže. S úžasem jsem se chopila foťáku a dostala se téměř do transu. Klidná, překrásná příroda uklidňovala a divoká řeka, kterou se pokoušeli vodáci zdolat, mi naháněla strach. Čas utíkal hodně rychle a voda se v 18:00 zastavila, takže se velká část vodáků z řeky postupně přemístila do areálu campu Devils extreme race, kde začal race meeting. Párty se rozjela ve velkém stylu a o zábavu nebylo díky naší partě a podnapilým jedincům nouze. Spát jsme šli několik hodin po půlnoci a to večerní akce ještě v žádném případě nekončila.Fotoalbum obsahuje fotografie z pátečního i nedělního focení vodáků mimo závody Devils extreme race 2016.
Sobotní ráno bylo již v závodnickém rytmu Devils extreme race 2016. I já jsem přišla na místo začátku závodu, abych pořídila opět nějaké snímky. Málem mě trefil šlak, když jsem zapnula foťák a vyskočila na mě tabulka se zněním: Baterie je vybitá! To je v campu bez elektřiny půl hodiny před závodem docela problém, hlavně když náhradní nemám. Naštěstí se pořádání takové velké akce bez elektřiny neobejde a tak jsem se na chvíli napojila s nabíječkou k pánovi časoměřičovi. Systém závodů se skládal z kvalifikace, která obsahovala sprint, z nějž postoupilo 32 jedinců s nejlepším časem. Edovi bohužel utekla kvalifikace o půl vteřiny. Další částí závodů bylo vyřazování systémem head to head, kdy spolu jeli dva závodnici naráz a ten rychlejší postoupil do dalšího kola. Finální částí sobotních závodů s mezinárodní účastí byl Dam to Dam race, což je závod s hromadným startem od horní přehrady po spodní přehradu. Pro zajímavost a motivaci bylo v určité části trati puštěno pouze 15 nejrychlejších závodníků, pro ostatní závod skončil. Fotografie ze závodu Devils extreme race 2016.
Já jsem jela nahoru k přehradě vyfotit hromadný start a probíhající slalom za účasti Víti Přindiše a Vávry Hradílka. Najednou jsem byla štěstím bez sebe, když jsem narazila na maminku a na samotnou Boženku Hradílkovou, jejichž stránky už dlouho a velmi ráda sleduji. Holky přijely podpořit tatínka, který jel slalom. Usměvavá maminka mi dovolila si holky vyfotit a strávit s nimi pár příjemných chvil. Pro zájemce přidávám stránky Boženky, která se narodila se spinální muskulární atrofií prvního typu - http://www.bozenkasma.cz/.
Další radostnou událostí a tak trochu mým životním snem bylo osobní setkání s Vávrou Hradílkem a Víťou Přindišem, při kterém jsem se zmohla pouze na: můžu si Vás, prosím, vyfotit? Tak mi kluci chvíli zapózovali a spokojená jak blecha jsem se odebrala lenošit na břeh. Po vyfocení hromadného startu Dam to dam závodu jsem měla v plánu sjet dolů a stihnout ještě pár snímků, ale kvůli škaredému zranění jedné vodačky mi odpadl odvoz autem a tak jsem se vydala na blízké vlakové nádraží a do Loučovic dojela vlakem.
Po závodě následovala winners párty s oficiálním vyhlášením. Tato akce byla ještě zábavnější a divočejší než ta minulou noc. Lidi rozproudila parádní hudební kapela Megaphone z Prahy (http://bandzone.cz/megaphone) a poprchající déšť. V neděli byla opět a naposledy puštěná voda, takže všichni využívali posledních projížděk. I já jsem využila poslední možnosti pořídit dobré fotky. Bohužel byla na vodácích vidět únava, která se podepsala na hromadě nekontrolovaných situacích a následných zraněních. Měli jsme v plánu opustit camp v Loučovicích přibližně ve 4 hodiny a kvůli Edově poslední projížďce, při které zahraňoval 5 lidí, se nám odjezd protáhl a mě ujel poslední vlak z Brna domů. Do Brna jsme se dostali autem s Edovou rodinou, která byla na Šumavě na dovolené. Naštěstí pro mě do Brna následně přijela spolubydlící Mijuška, která mě zachránila před nocováním na nádraží. Tímto ji mockrát děkuji! V závěru jsem zhodnotila celý prodloužený víkend jako mega podařenou akci, ve které vůbec nešlo o Olympijský park, ale o parádně strávený čas se skvělýma lidma u vody!!! Podél řeky jsem tam a zpět nachodila celkově přibližně 40 km a získala nové zkušenosti ze světa focení a hlavně jsem poznala spoustu nových kamarádů. Už se těším na další ročník !!
PS: Eda postavil stan na velkém psím bobečku....
0 komentářů