19. den - práce, nákup, výborná večeře
18:17
26. červen 2016
Dnešní den se v práci táhl s poněkud rozhořčenou náladou, protože někdo nesplnil úkoly z předchozího dne a tak to všechno musela Helen ráno dodělávat, aby se léky k zákazníkům dostaly s co nejmenším zpožděním. Ještě před obědovou pauzou jsem dokončila vyhledávání léků s končící expirací v měsíci červenci a srpnu. Poté jsem začala porovnávat krabičky s léky a když Helen začala rozbalovat krabice s novým zbožím, nabídla jsem se jí, že jí pomůžu. Na oběd jsem dnes měla sendvič (tak jako každý jiný den) ale tentokrát s divným salátem. Celkem dlouho mi trvalo, než jsem přišla na to, že salát v sendviči je zkvašený a tak jsem druhý sendvič vyhodila. Naštěstí jsem si vzala do práce na oběd ovesnou kaši ještě ze zásob z domu. Po obědě jsem začala dávat cenovky na zboží do obchodu včetně zařazení zboží do regálů. Poté jsem zařazovala další dodávku nových léků a zanedlouho už jsem šla z lékárny pryč.
Po práci jsme s Ladou vyrazily do místních obchůdků nakoupit první dárky pro naše blízké. Po nákupech jsme se vydaly ke svým domovům. Doma mě přemohla únava a nevěděla jsem, co se sebou, takže jsem ležela v posteli a nic nedělala. Před spánkem mě však rušil hluk, který dělal Carl se svými třemi kamarády. Po té, co přijela Rosie se situace uklidnila a Carl i s klukama odešli ven. Rosie mě potěšila skvělou zprávou, že dnes bude Carl spát u kamaráda, takže bude klidná noc. Další zpráva už tak moc potěšující nebyla. Na večeři dnes měla přijet rodina od Rosie. Přesněji její sestra, neteř, bratr a matka. V tomto složení také všichni dorazili a já jsem byla zavolána k večeři. Prvotní obavy okamžitě opadly, protože jsem se setkala se skvělými lidmi a co je ještě lepší, že jsme se setkali u skvělého jídla, které jsem jedla poprvé v životě. Po tom co jsem sesbírala trochu odvahy a zeptala se, jestli můžu pořídit pár snímku, nastala fotografická chvilka, protože fotila i Rosie na svůj telefon. Po jídle jsem chvíli seděla a poslouchala, ale jelikož na mě únava byla asi i vidět, sestra a bratr od Rosie mi řekli, že klidně můžu jít, že budou jíst ještě dlouho. Bylo mi blbé odejít hned a tak jsem chvíli počkala a poté jsem se po rozloučení přesunula do svého pokoje. Zítra nás čeká návštěva D-Day muzea a vyhlídka na Spinnaker tower.
0 komentářů