11. den - práce, cvičení, procházka
17:53
18. června 2015
Portsmouth bývá vždy kolem deváté hodiny totálně ucpaný. Vždy jsem však příchod do práce stihla včas. Dnes jsem měla na mále po tom, co autobus přijel se 7 minutovým zpožděním a dalších 10 minut čekal v koloně před semaforem. Jak naschvál na každé zastávce někdo vystupoval, takže jsme co 200 metrů zastavovali. Na moji zastávku jsme přijeli s 20 minutovým zpožděním a mě čekal ještě pěkný kus cesty. Procházku ulicí Chichester road, která mi většinou trvá 20 minut jsem dnes musela stihnout za 9 minut. Večer před tím jsem se rozhodla, že po cestě ještě posnídám, takže jsem poměrně rychlou chůzí (až během) za současného přežvykování překonala Chichester road a velmi uřícená jsem šla do práce. V práci se dnes slavily narozeniny jedné pracovnice, takže mi byl nabídnut cake. Pomalu ale jistě mi začíná vadit, že je tady všechno jídlo kupované a vařené z polotovarů. A pod slovem cake si nepředstavujte nějaké velké věci, byl to náš klasický rohlík s pudinkem.
Po práci jsem se vydala domů a plná odhodlání jsem vyrazila na místní dětské hřiště, kde jsem si chtěla trochu zaposilovat. Dětské hřiště bylo bohužel plné dětí, tak jsem udělala pár cviků na paloučku vedle hřiště a šla jsem domů. Doma mi Rosie oznámila, že dnes jede na večeři se synem do města a že Miriam bude také jíst ve městě, takže budeme s Honzou jíst doma sami. Před odjezdem nám Rosie rychle něco ukuchtila ( nějaká omáčka s lusky a kuřecím masem + rýže), takže dnešní večeři jsme měli v 18:00 hodin!!! Po večeři jsem nafotila dům ať mám potřebné materiály na tvorbu prezentace.
Jelikož jsme měli brzo večeři, napadlo mě, že můžeme s Honzou ještě něco podniknout. Při studování map na začátku pobytu jsem zjistila, že nedaleko našeho místa bydliště je nějaká voda. Jedná se o jezera a o deltu, ve které se řeky vlévají do moře. Když jsme došli na místo, viděli jsme spíše jen bahno, kameny a řasy, které jsme především cítili. Procházeli jsme se po "pobřeží" a po chvíli jsme sešli do míst, kde nejspíše při přílivu bývá voda. Zapálení hledáním mušlí a velkých perletí jsme se dostali dobrých 40 metrů od břehu. Zpět domů jsme se vydali druhou stranou, tedy po souši. Po cestě nás vyrušil hluk na hřišti, tak jsme se šli podívat, co se děje. Na 3 basketbalových hřištích hrály ženy - maminky - basket a tatínci stáli za plotem s kočárky a hlídali děti. Poslední částí naší procházky byl hon na lišku, která nás dovedla ke hřišti, na které jsem chtěla jít odpoledne posilovat. Hřiště už bylo volné, takže jsme se párkrát zavěsili, párkrát zvedli, trochu zablbli a šli domů. Všechny fotografie zde.
0 komentářů