České hokejové hry 2013
14:11ČESKO vs. FINSKO
Už od ledna jsem den co den sledovala stránky hokej.cz, s očekáváním, kdy se na webu konečně objeví informace o předprodeji vstupenek na České hokejové hry v Brně. Dočkala jsem se někdy na přelomu února a března, a 13. března už jsem měla lístky doma. V Brně na Českých hokejových hrách jsem byla už 2x, pokaždé s někým jiným, ale pokaždé jsem si koupila lístky na stání, protože by mě hokej bez pořádného fandění a super atmosféry snad ani nebavil. Letos jsem si vybrala utkání Česko vs. Finsko, které se konalo 25.dubna 2013. Na Finech jsem už sice byla, ale zápas mi nejvíce vyhovoval co se týče času konání. Ostatní zápasy proti Švédsku, nebo proti Rusku se totiž konaly o víkendu, a vstupenka byla celodenní i na zápas např.: Finsko vs. Rusko, což pro mě jako osobu nebydlící v Brně není moc vhodné.
Ve čtvrtek 25. dubna 2013 se den ve škole strašně táhl a já jsem se nemohla dočkat, až konečně s přítelem vyrazíme na vlak a pojedeme směr BRNO. Koupili jsme si zpáteční jízdenku a šli na nástupiště. Po cestě na nástupiště jsme si všimli, že jde odněkud zápach a kouř. Šli jsme se podívat co se děje, a překvapení bylo příjemné. V dlouhém vlaku, mezi vagóny byla zapřáhnuta stará, parní lokomotiva na uhlí, pocházející ze Slovenska (to jsme poznali podle vlajek). Trochu jsme se pokochali, vyfotili si tak krásný unikát a šli na naše nástupiště. Vlak přijel včas. Při kontrole jízdenek nám paní průvodčí oznámila, že je mezi Vyškovem a Brnem výluka, tudíž musíme přesednout na autobus a dojet do Brna autobusem. Tahle informace mě celkem zneklidnila, jelikož mívám vždy zjištěné přesné časy v kolik, kde budu a s jakou časovou rezervou. Nevěděla jsem, jak dlouho jede autobus z Vyškova do Brna a i přes to, že jsme měli hodinovou rezervu, měla jsem strach, že utkání nestihneme. Po cestě jsme si povídali různé historky, které se mi na hokeji stávají, jako například že přijedu domů, kde se mě zeptají, jak hokej skončil a já si prostě nemůžu vzpomenout. Jen vím, jestli jsme prohráli, nebo vyhráli. Do Vyškova dorazil vlak včas. Rychle jsme šli před vlakové nádraží nasedly do autobusu a já už jsem myšlenkami popoháněla všechny lidi, aby přišli do našeho autobusu, a mohli jsme vyrazit. Cesta autobusem utekla celkem rychle, nejdéle trvalo dostat se v Brně na vlakové nádraží. Kochala jsem se nad krásnými auty a děs mi naháněly kvanta lidí všude po ulicích.
Když jsme dorazili na vlakové nádraží, šli jsme se hned zeptat, odkud nám pojede večer autobus do Vyškova. Paní u okýnka na informacích nám oznámila, že výluka je do dnes (25. dubna 2013) do 18:00, takže zpátky pojedeme vlakem už z Brna. Cestu na zimní stadion už moc dobře znám, a tak jsme za 15 minut byli na místě. Prošli jsme kontrolou a vešli do haly. V našem sektoru na stání bylo už úplně narváno, a v sektoru naproti nám bylo tak 20 lidí. Stáli jsme kousek od bubnů, takže o zábavu bylo postaráno. Při nástupu hráčů na led jsme skandovali jejich jména a při zahájení hry hnal celý stadion české reprezentanty ku předu. První třetina se odehrála bez gólu. Až v druhé části utkání skóroval oblíbený, bývalý, Brněnský útočník Petr Hubáček a publikum mělo obrovskou radost. Druhá třetina byla na góly velmi bohatá, Češi dali dva rychlé góly po sobě, ale Finové na ně uměli odpovědět. Stav po druhé třetině byl 2:2 a já jsem se začala obávat prodloužení. Museli bychom odejít dříve, kvůli vlaku. Na začátku třetí třetiny padl třetí gól českého týmu. Do konce utkání to byly velké nervy, zda-li Finové dorovnají, či nikoliv, ale stav 3:2 se podařilo českému týmu bránit. Během děkovačky jsme už pomalu odcházeli, protože nám bylo jasné, že se potom budou k východu ze stadionu tlačit všichni lidé. Na vlakovém nádraží jsme dorazili opět za nějakých 15 minut. Koupili jsme si něco na jídlo, a čekali jsme na vlak. Vlak byl poloprázdný a unaveni jsme jeli domů. Po cestě svítil krásný měsíc, a dokonce bylo částečné zatmění měsíce, takže bylo na co koukat.
Po příjezdu do Hranic jsme šli k autu, a po cestě nás oslovil starý pán, zda-li bychom ho zavezli do Stříteže, že taxi stojí strašně moc peněz. I když je Střítež úplně na jinou stranu než bychom jeli, pána jsme zavezli. Po cestě jsme se velmi bavili, jelikož byl velkým fanouškem sportu a mého přítele pořád oslovoval "mládenče" . Povídal nám svůj názor na reprezentačního hokejového trenéra pana Hadamczika, porovnával ho s trenérem Slovenského týmu. Pán věděl mnoho také i o fotbalu a dělil se s námi o jeho poznatky a zážitky. Ve Stříteži jsme milého pána vysadili. Zaplatil příteli pomalu více jak za taxíka, se slovy " Já Vám platím za ochotu mládenče, v dnešní době už je totiž vzácná".
Čtvrteční výlet jsme vyhodnotili jako velmi zábavný a úspěšný a kolem půl noci jsme dorazili domů.
0 komentářů