13. den - návštěva ostrova Isle of Wight
18:04
20. června 2015
Dnes ráno jsme se vydali k pobřeží, odkud vyjíždí vznášedlo. Po tom, co se všichni dostavili na místo setkání a po tom, co nám Gayany předala lístky jsme se přesunuli do haly. V hale jsme počkali než přijede vznášedlo. Po příjezdu vznášedla jsme si nastoupili a vydali se přes moře na ostrov Isle of Wight. Při nájezdu vznášedla na vodu jsme se celkem dost zhoupli. Cesta trvala přibližně 10 minut a během plavby jsme narazili na 2 velké vlny, které s celým vznášedlem nepříjemně zacloumaly.
Na ostrovu Isle of Wight jsme se jako první vydali do letního sídla královny Viktorie. Po ostrově jsme cestovali autobusem. Letní sídlo se mi jevilo velmi historickým dojmem, krásné zahrady však působily, jako by bylo sídlo stále obydlené. Interiér byl velmi bohatě zdobený, někdy až přeplácaný. K vidění byla spousta místností od koupelen a přípraven jídla, přes jídelny a ložnice až po pokoje, ve kterých se pečovalo o děti. V letním sídle mě velmi zaujaly velké obrazy, které byly přes celé zdi a byly velmi kvalitně zpracované.
V areálu letního sídla královny Viktorie jsme navštívili také kvetoucí zahrady, které jsme však kvůli časové tísni jen proletěli a tak jsme si ani nestihla vše pořádně prohlédnout. Trochu mě to mrzelo, protože některé květiny byly opravdu nádherné a to nejsem žádný fanatik do květin. Za krátkou chvíli jsem stihla pořídit aspoň pár fotografií.
Z areálu letního sídla královny Viktorie jsme se autobusem vydali přes celý ostrov, abychom viděli Needles Park. Cesta trvala přes hodinu a půl, takže ji většina posádky využila k spánku a odpočinku. Spát v autobuse ovšem nebylo vůbec jednoduché, protože jsme jeli double - deckerem a jelikož jsou na ostrově úzké cesty, neustále jsme vráželi bokem autobusu do stromů a větví, takže bylo o zábavu postaráno. Některé cesty na ostrově jsou samá díra a tak jsme po čase stráveném v autobuse byli celkem rozlámaní. Našli se však i tací, co většinu cesty prospali a to dokonce synchronizovaně.
Po náročné cestě jsme dorazili do areálu Needles Parku. Po výstupu do kopce jsme spatřili první útesy, které hrály všemi barvami. Zhruba po 15ti minutách cesty jsme došli k známým "jehlám" což jsou bílé skály, které vyčnívají z hladiny moře. Jelikož jsme velká skupina, každý se šel podívat na skály z jiného pohledu a tak jsme se za chvíli rozprostřeli po celém areálu. Já jsem se chtěla jít s menší skupinkou lidí podívat až dozadu, kde jsou ty největší útesy. Po konzultaci s Olgou jsme se tam opravdu vydali, ale cesta byla opravdu daleká, takže jsme se po prvním pohledu na bílé útesy vrátili zpět. Jelikož začínalo pršet a foukal silný vítr, myslela jsem si, že už budou všichni chtít jít zpět k autobusu.
Nechtěla jsem přijít o pohled na needles a tak jsem šlápla do pedálů a velmi rychlým krokem jsem se vydala přes kopcovitý terén směrem k needles. Po tom, co jsem si nafotila jehly z jednoho pohledu jsem utíkala do kopce a oběhla jsem tamní budovu, abych se mohla podívat i z jiné strany. Od budovy vedly schody dolů a tak jsem se během vydala i po nich. Po té, co jsem pořídila pár fotek z dálky jsem běžela zpět do schodů nahoru a tam jsem potkala naši skupinku. Ti mi oznámili, že se dolů k needles chystají, tak jestli jdu s nimi znovu. Neváhala jsem a k needles jsem se opět vydala, protože snímky z blízka byly lákavou výzvou.
Při sestupu jsme potkali naše lidi, co šli zespodu a ti nám oznámili, že je dole k needles vstup 6,50 liber. Tolik peněz jsem za pohled na přírodní jev nechtěla dát, ale jelikož se mi chtělo na záchod, proklouzla jsem do hlídaného areálu, vyfotila rychle pár fotek needles z blízka, velmi rychlým krokem jsem šla na záchod a ještě rychlejším krokem zpět z hlídaného areálu. Moje malá mise nebyla prozrazena a tak jsme se všichni vrátili k autobusu.
Po tom, co jsme si málem nechali ujet poslední autobus, protože nám Gayany dala starý jízdní řád jsme se vydali do města, kde se největší odvážlivci a otužilci svlékli do plavek a zkusili jak je zdejší moře mokré a studené. Všichni toužili po něčem k snědku a tak se někteří vydali do fast foodu a někteří do obchodu. Po malých neshodách, kdy na sebe čekaly obě skupiny navzájem jsme se vydali přes město na autobusové nádraží, odkud nás autobus dovezl zpět na místo odjezdu vznášedla. Vznášedlo nás převezlo zpět na území Potrsmouthu a jelikož jsme stihli o hodinu dřívější spoj, zašly jsme si s Ladou na výbornou večeři v podobě sushi, čímž jsme zakončili velmi náročný a příjemný den.Všechny fotografie z výletu najdete v odkaze.
0 komentářů